Historie komplexu Konvikt

Společenský sál

Nachází se v bývalém refektáři od konce 80. let 18. století Roku 1798 tu koncertoval Ludwig van Beethoven, jeho klavírní hra byla většinou hodnocena v superlativech, méně byl oceňován jako skladatel (kromě jiného zahrál vlastní koncert C-dur a rondo A-dur, op.2). Každý pátek v zimě se tu konaly hudební akademie a mezi slavnými účinkujícími byl např. Hans von Bülow, ruský klavírista Anton Grigorjevič Rubinštejn, klavírista a skladatel Jan Ladislav Dusík, houslista Ferdinand Laub, František Ondříček, Clara Schumannová. Bylo zde např. poprvé provedeno celé komorní dílo Bedřicha Smetany i některé komorní skladby Dvořákovy. Sál s výbornou akustikou tehdy patřil otci skladatele Karla Bendla. 5. 2. 1840 se zde konal 1. český bál, jehož iniciátorem byl Josef Kajetán Tyl spolu s Karlem Sabinou, Karlem Hynkem Máchou, Šebestiánem Hněvkovským. Ples byl velmi úspěšný a stal jednou z nejvýznamnějších událostí národního obrození. Sál byl vyzdoben v národních barvách, stejné barvy měly i stužky v klopách pořadatelů a tanečníků. O půlnoci se rozdávaly výtisky Sabinovy básně Vlastenkám. Významnou událostí bylo také první uvedení salonního tance Česká beseda r. 1863. U jeho zrodu stál Jan Neruda, taneční mistr Karel Linek (použil úprav tanců sousedská, furiant, rejdovák, polka, obkročák aj.) a spolumajitel hudební školy Ferdinand Heller (složil hudbu na lidové motivy).

V moderní době začali Pražané chodit do nově adaptovaného sálu tehdy velmi oblíbeného kina BIO KONVIKT. Od roku 1946 do požáru roku 1958 působilo v upraveném sále budovy  studio loutkového filmu Jiřího Trnky, které proslavilo českou kinematografii po celém světě. Společenský sál je od roku 1996 opět zpřístupněn veřejnosti jako klubové kino BIO KONVIKT - PONREPO Národního filmového archivu.

---

Fotogalerie